„Kvá, kvá kvá.“ seznamte se: Tohle je Tonda a Čenda. Dva malí žabáčci, kteří bez sebe nedají ani ránu. Nedat bez sebe ránu se říká, když je někdo s někým tak veliký kamarád, že jsou pořád spolu a dělají všechno dohromady. No a Tonda s Čendou byli právě takoví nerozluční kamarádi.

Už jako žabí vajíčka se vedle sebe vznášeli pod hladinou a čekali na vylíhnutí. Když se z nich po nějaké době vyklubali pulci, rejdili rybníčkem sem a tam a chtěli hned všechno objevit a prozkoumat. Zdravili kapry, povídali si s potápníky a s velikou oblibou závodili se strýčkem rakem, který chodil pořád pozpátku, a tak nad ním, ještě jako pulčí mimina, pokaždé vyhráli. Nejvíc ze všech vylomenin je ale bavilo, lechtat ocáskem na chodidlech vodoměrky bruslařky. Vodoměrky bruslařky jsou takové hmyzí vědkyně. Pohybují se po hladině rybníků jako by bruslily na ledě. Bývají zamyšlené a pulčí lechtání je znervózňovalo. Nemohly se soustředit na odměřování vody, což je jejich důležitá práce. Už to vypadalo, že se na ty uličníky rozzlobí, když tu pulcům narostly zadní nožičky, přední nožičky, zmizel kmitající se ocásek a nakonec hup, vyskočili z vody na břeh. Z pulců se stali malí žabáci….“

A jak to bylo dál? Proč Tonda onemocněl? Co mu chybělo? A jak to s kamarády dopadne? Na to už se brzy budete moct přijít podívat do divadla.

Pohádka pro diváky od 2 let.